Bude to již brzy rok, co jsem udělal pro mě doposud nemyslitelnou věc - vstoupil jsem do fitka - a to dobrovolně.

Když jsem chodil na střední, tak jsem byl v posilovně zhruba 2x týdně. Ale rozhodně jsem tam nechodil posilovat - vlastně naopak. Bylo to každou hodinu tělocviku a já se do posilky chodil zašívat, abych se co nejvíce vyhnul cvičení. Hrál jsem tam hry na mobilu (pokud jsem ho propašoval), učil se, pokud jsme měli v některé z dalších hodin psát (a pokud jsem propašoval sešit), bavil se se spolužáky, nebo prostě přemýšlel - některé mé dobré nápady pochází ze školní posilky.

Ale před rokem to bylo jinak. Šel jsem tam ve svém volném čase, a ještě jsem zaplatil za vstup. No vlastně jsem tam chtěl jít už dávno, ale až tehdy jsem se k tomu opravdu dokopal. Tak nějak jsem nebyl (a zatím stále nejsem) spokojen se svým prostorovým a hmotnostním parametrem - chci prostě zhubnout. Tehdy jsem si myslel, že jsem tam přišel poprvé a naposledy. Ale vrátil jsem se tam - a to několikrát. I tak jsem si myslel, že mě to zase rychle omrzí. Překvapil jsem sám sebe - chodím tam dodnes.

První půlrok se mi to vůbec nedařilo. Zhubnul jsem třeba 2 kila, ale za týden se to zase vrátilo. A pořád jsem se pohyboval jen mírně pod svou původní váhou - 111 kg. Na jaře to už vypadalo, že to asi vzdám. Na fitko nebylo moc času (škola), takže jsem tam pár týdnů nebyl. Mezitím se moje váha pěkně vrátila přesně na původní hodnotu. Ale já to nevzdal, naopak jsem přitvrdil! Blížily se prázdniny, což pro mě, jako pro vysokoškoláka, znamenalo čtyřměsíční volno. Navíc je toto volno přes léto - perfektní příležitost se sebou něco udělat.

Ještě před koncem semestru jsem začal měnit svůj jídelníček. Asi největší změna byla omezení sladkostí - a to ze začátku tak, že úplně. Míval jsem ve zvyku, že vždycky, když jsem šel do obchodu, tak jsem si koupil alespoň jednu tyčinku. Tak to bylo, když jsem si kupoval svačinu cestou do školy. Když jsem na večer šel udělat větší nákup, tak jsem si toho nakoupil spoustu. Bylo to těžké s tím přestat a vždycky, když jsem byl v obchodě, musel jsem se přemáhat. Ale podařilo se mi tento zlozvyk odbourat. Sem tam si dnes už něco sladkýho koupím, ale rozhodně to nejím tak na husto, jako dřív. Dál jsem si začal kupovat čerstvou zeleninu.

Už během zkouškového jsem kromě fitka začal každý den jezdit na kole. Později už to nebylo každý den, ale jezdíval jsem celé prázdniny. Asi nejvíc jsem se snažil na konci května a v červnu - když bylo moje nadšení ještě čerstvé. Ale pak jsem nepřestával, protože přestat by znamenalo skončit. A konečně jsem začal pozorovat první výsledky. Nejdříve se to projevilo na mé kondičce - najednou jsem už nebyl ze všeho tak udýchaný a šlapání do kopce mi dělalo čím dál menší problémy. A i váha se časem umoudřila a začala ukazovat, že ztrácím na váze. Je to opravdu velká motivace pokračovat, když už konečně vidíte výsledky.

V tom květnu jsem si dal předsevzetí, že do konce prázdnin se dostanu pod stovku - což znamenalo zhubnout 11 kg. Do konce prázdnin se mi to nepovedlo, váha mi ukázala číslo začínající devítkou až měsíc po konci prázdnin. Ale týden zas není tak moc, takže si myslím, že svoje předsevzetí mohu považovat za splněné.

Koncem září zase začala škola, takže opět není na fitko moc času. Ale snažím se tam chodit alespoň jednou týdně - i když ne vždy to vyjde. Navíc chodím hodně na procházky. Ze začátku semestru, když ještě bylo teplo a málo učení, tak jsem prochodil celé dny a přitom jsem hrál Pokémon Go, aby moje cesty nebyly tak o ničem. Možná se k tomu na jaře zase vrátím.

Mám docela strach, že do příštího léta to, co se mi podařilo zhubnout, zase přiberu. Naštěstí se zatím mé obavy nenaplňují - stále tak nějak setrvačností hubnu. Dnes ráno mi váha ukázala 97 kg, což znamená, že k dnešnímu dni jsem zhubnul 14 kg. Přijde mi to neuvěřitelné a považuju to za svůj velký osobní úspěch.

Dnes si už zeleninu moc nekupuji a jak říkám, občas si koupím i něco sladkého - ale opravdu jen občas. Zdá se mi ale, že teď toho sním méně, než v minulosti - teď se dřív dostaví pocit sytosti. Jednou za čas mě chytí žravá a pak mám výčitky, ale snažím se tomu předcházet. Ale rozhodně se nechci v jídle omezovat tak, že něco nebudu jíst vůbec. Dám si toho třeba míň, ale svých oblíbených jídel se rozhodně nevzdám.

Včera se mi povedlo zdolat další výzvu. V třeťáku na střední jsme měli o tělocviku za úkol uběhnout tři kilometry, a abychom nedostali pětku, museli jsme to zvládnout do 20 minut. Já to tehdy zkusil, i když jsem si byl jistý, že to nedám. Když nastala dvacátá minuta, byl jsem na začátku dévatého kolečka z deseti a mé pocity byly takové, že asi brzy pojdu. Včera se mi tuhle výzvu konečně podařilo zdolat. I když zatím pouze na běžícím pásu, kde například není odpor vzduchu. Také jsem myslel, že asi umřu a v jednu chvíli jsem si myslel, že to budu muset vzdát. Moje vůle ale byla silná a tři kilometry v dvaceti minutách jsem zvládnul. Pak jsem si další kilometr rychlou chůzí a potom jsem uběhl ještě další čtyři mírnějším tempem. Celkově jsem uběhl 8 km za 59 minut.

Zeleně je uběhnutá vzdálenost a modře průměrná rychlost - není to aktuální rychlost, každý kilometr jsem si zaznamenal čas.

Závěrem bych chtěl říct, že když se alespoň trochu chce, tak to jde. Člověk jen musí mít snahu a vytrvalost. A když se konečně dostaví výsledky, je to skvělý pocit.