Minulý týden jsme poprvé navštívili Chorvatsko. Jeli jsme autem - cesta tam trvala 11 hodin. Nejdelší mi přišla cesta přes Česko. Pak jsme v Rakousku najeli na dálnici a kilometry začli ubíhat rychleji. Že jsme přejeli hranice do Rakouska nebo do Slovinska se poznalo jen změnou názvů a tím, že jsme projeli opuštěnými hraničními přechody. Hraniční kontrolu jsme potkali pouze v Chorvatsku - sice už jsou v Evropské unii, ale kontrolu tam stále mají. Naštěstí u občanů EU kontrolují jen občanky a pas u bráchy, protože mu nebylo 15 a občanku nemá. V Chorvatsku neznají dálniční známky a mýto se platí v mýtných branách - tam sedí člověk a vybírá peníze. Taky díky tomu ve špičce vznikají několikakilometrové kolony.

Na pobřeží jsme dorazili cca v půl páté. K pobřeží jsme museli sjet z hor, což bylo převýšení cca 600 metrů. Silnice vedla po římse v dost prudkém kopci - skoro skále. Dost jsme se divili, když značky začali hlásit blížící se želežniční přejezd. Uviděli jsme ho asi 50 metrů předem - římsa se silnicí křížila římsu s kolejemi.

Ubytování jsme neměli domluvené, protože prý se tam dá lehce sehnat. Tak jsme si ho začali hledat a zjistili jsme, že až tak snadno se sehnat nedá. Pak se nás ujal jeden domorodec a zkoušel nám něco najít, ale také nic nenašel. Pak nás dovezl do nějaké turistické agentury a tam nám řekli, že v okolí nic volného není. Tak jsme sedli do auta a zkusili jet dál po pobřeží. Už to vypadalo, že budeme spát v autě.

O pár kilometrů dál jsme narazili na kemp, kde měli bungalovy. Naštěstí byl jeden volný, tak jsme se tam ubytovali na 6 dní. Rodiče mě potěšili tím, že mi pak oznámili, že moji občanku dali domácímu do zástavy (občanku jsem jim dal na hranicích, aby ji dali ke kontrole).

Večer jsme se šli podívat k moři. Bylo studený. Ochutnal jsem a bylo i slaný - a dost.

Následující dny bylo teplo, takže se i voda ohřála, a tak se tam dalo chvíli vydržet, i když jsem do moře chodil převážně s lehátkem.

Dva dny před odjezdem domů se počasí zkazilo. Teplo bylo pořád, ale začal foukat obrovský vítr - v našich končinách bychom mu asi říkali vichřice. Bylo vidět, že místní jsou asi na to zvyklí, protože to kromě spadlého stanu žádné škody nenadělalo.

Neměli jsme co dělat, a tak jsme se jeli podívat do blízkého města. U města byla na kopci opravená pevnost, a tak jsme se tam šli podívat - to byl taky nápad - když jsme byli nahoře, tak jsme měli co dělat, aby nás to neodfouklo, a to doslova.

Den před odjezdem jsme se jeli podívat do vnitrozemí na Plitvická jezera, kde se natáčel Poklad na stříbrném jezeře. Dnes to tam vypadá úplně jinak.

A pak přišel čas na odjezd, z kempu jsme odjeli v 9:20, domů jsme přijeli asi ve 21:40 - zpáteční cesta trvala téměř 12 a půl hodiny. Nejdelší část mi přišla opět přes Česko.

Osmisměrka

A nyní hlavní důvod, proč píšu tento článek. Než jsme odjeli, tak jsem našel sešítek s osmisměrkami, který jsem už měl na loňské dovolené, a tak jsem si ho vzal opět, abych si mohl krátit dlouhé chvíle. Když jsem tak luštil, tak mě napadlo, že bych si mohl udělat vlastní osmisměrku. Měl jsem tam notebook, tak jsem ji udělal na něm. Samozřejmě jsem ji nedělal v kreslícím programu nebo Excelu, ale vykreslil jsem si ji programově. Použil jsem HTML 5, se kterým začínám - konkrétně element <canvas> a jeho JavaScriptové 2D API. Canvas jsem předtím použil jen jednou a to na změnu odstínů barev u obrázku, což s tímto nemá nic společného. Pak jsem o něm něco četl v knížce. Kreslení jsem si tedy pouze matně pamatoval z té knížky. Přístup na internet jsem v Chorvatsku neměl, tak jsem si musel vzpomenout a naučit se to sám - k dispozici jsem měl pouze konzoli ve Chromu. Zde je výsledek:

Po vyluštění zjistíte, jak na tom jsem s novou Elfánií. Nějakou převratnou informaci neočekávejte.

Řešení

Pro vaší kontrolu přikládám řešení: