Duben roku 2014 je nenávratně pryč a já vás tedy mohu přivítat u dalšího článku z naší pravidelné série SuperMartasových měsíců. Na tento měsíc jsem se strašně moc těšil a to z jednoduchého důvodu, který jsem psal už i v minulém článku - mohl jsem opět začít jezdit do školy na skútru (kdo dojíždí, určitě ví, jaký je to opruz jezdit autobusem nebo vlakem). I díky tomu začal duben naprosto skvěle. Když v tom se to všechno...
Celou dobu jsem měl docela dobré známky, ale zase se pomalu začíná blížit konec školního roku a já si známky začínám kazit. Vím, můžu si za to sám tím, že se neučím. Ale mě to učení prostě nebaví! Nuceně se učit věci, které mi stejně budou v životě úplně k ničemu. Ale to už je zase jiná kapitola a tento článek nemá být o škole, ale především o mojí tvorbě, takže se pojďme podívat, co jsem v tom měsíci dubnu vlastně spáchal.
Hned první den měsíce již tradičně začíná různými vtípky, které většinou končí tím krásným slovem: apríl! Přemýšlel jsem, co si pro vás připravit za vtípek tentokrát.
Vymyslel jsem pouze jednu věc a to sice ne pro vás, ale pro člověka, pro kterého děláme s Víčkem placené programování. Někdo web hacknul, zašifroval všechny soubory a požadoval za vydání klíče od zašifrovaných souborů částku 1 milion korun.
Chcete-li, můžete se podívat na živou ukázku.
Na Skypu jsme ještě s Víčkem sehráli divadlo, jak jsme z toho překvapeni atd. Myslím, že se tento vtípek vydařil přesně podle představ, dotyčný byl z toho opravdu vylekán, už chtěl volat, aby nám sehnali a nahráli zálohu.
Někteří se teď možná bouchají do hlavy, proč jsem napsal, že jsem vymyslel pouze jeden vtípek, když tady na Blogerech se také jeden vtípek objevil. Tento vtípek jsem ovšem nevymyslel já, ale vymyslel ho Víčko. Ten však neměl vůbec náladu něco takového naprogramovat, proto jsem se programování ujal já a vznikl vtípek nazvaný "opilá stránka". Při první návštěvě se uživateli začala stránka naklánět ze strany na stranu, rozostřovala se a na závěr udělala otočku o 360 stupňů. Při dalších návštěvách už se tento vtípek neobjevoval tak často, konkrétně byla šance na jeho objevení 25 %.
I k tomuto vtípku přikládám živou ukázku.
Doufám, že se vám tento ožralý vtípek líbil, a od aprílových žertů bych přešel k tomu, co jsem dělal po víkendech - Typewriteru.
Asi mám vážný problém. Ne, nebojte se, nechystám se vám říci, že jsem s Typewriterem skoncoval. Tím vážný problémem myslím neustálé přepisování kódu. Vždy jsem něco naprogramoval a několikrát to znovu přepisoval, protože se mi zdálo, že napsané řešení není dostatečně dobré. Někdy se mi to stávalo (v tom lepším případě) už při návrhu, že jsem vymýšlel stále lepší a lepší řešení. Ale ani to nebránilo pokroku a já vám mohu představit několik málo dalších novinek, které bude finální verze Typewriteru obsahovat.
Celkově by se tyto všechny novinky daly zařadit do kategorie "personalizace" neboli nastavení. U nastavení jsem měl vždy problém správně rozdělit všechna nastavení do správných kategorií. Zatím mám vytvořeny tři skupiny: okno, notifikace a psaní. Na jednotlivá nastavení ve všech kategoriích se můžete podívat na následujícím screenshotu:
V plánu mám ještě několik dalších možností, na ty jsem však tak nějak pozapomněl, proto je zatím v Typewriteru nenajdete. Vzhledem k určitým problémům při psaní jsem se rozhodl, že klávesy již nebudu posílat přes třídu a metodu, kterou nabízí Windows Forms, ale půjdou cestou čistší, nečistší. Použiji metodu z WinAPI. To by mi mohlo umožnit odesílat nejen klávesy, ale také tlačítka myši, což by mohla být další skvělá vlastnost Typewriteru.
Začal jsem také předělávat parser textu tak, aby se tam mohli vyskytovat i mnohem složitější konstrukce, které jsem nazval sekvence. Díky tomu bude výstup Typewriteru lépe ovladatelný a bude zase obsahovat o nějakou tu funkci navíc.
Ačkoliv nemám na své projekty příliš mnoho času, jak vidíte, snažím se jim věnovat, jak jen to jde. Nyní už vám nemůžu víc než popřát krásný zbytek dne a zase za měsíc!