15. srpna 2015 8:00

Posilování - moje druhá záliba

Odjakživa jsem na sporty moc nebyl. Na základce mě tělák nebavil, a to hlavně kvůli tomu, že se pokaždý hrál fotbal nebo nějaký jiný skupinový sport.

Ale vzhledem k tomu, že jsem se nevěnoval žádnýmu sportu a moje strava nebyla moc bohatá, byl jsem hrozně vychrtlej. Dokonce mi to i pořád někdo říkal. Až jsem si jednoho dne řekl: "A dost!"

Moje začátky

K nápadu, že bych měl začít posilovat, mě vlastně přivedl člověk, který by do mě asi ani neřekl, že u tohoto sportu dokážu vytrvat až dodnes. V podstatě jsem začal posilovat někdy během 2. stupně na základce. Chtěl jsem se prostě vyrovnat svým silnějším spolužákům. Cvičil jsem tím způsobem, že jsem si naplnil dvě dvoulitrové láhve vodou a zvedal jsem je - v podstatě jsem cvičil kladivový bicepsový zdvih, jak bych řekl dneska. :D Časem jsem přidal kliky a dřepy. Po nějaké době mi děda vyrobil na soustruhu 3 jednoruční činky - každá sice vážila trochu jinak (tuším 2 kg, 3kg a 5kg), ale mě to nevadilo - střídal jsem je. :D Sestavil jsem si jakýsi tréninkový plán - pokud se tomu tak dalo říct :D a cvičil jsem podle něj. Od tety jsem dostal tuším k narozeninám takovou lavici na sedy-lehy, co na ní ležíte a pomocí madla se rukama zvedáte do sedu. Měl jsem z toho radost. Po čase mi pro změnu máma koupila 7kg jednoruční činky, kterýma mi taky udělala radost.

Po nějaké době cvičení jsem zaznamenal svůj první úspěch. Ke konci devítky se mi totiž poprvé v životě podařilo při tělocviku vyšplhat na tyči až ke stropu - až jsem se toho sám lekl. Vlastně to bylo poprvé a naposled - od té doby už jsme nikdy při těláku nešplhali. :D Jako naschvál.

Proč posiluju

To je otázka, nad kterou jsem poslední dobou hodně přemýšlel. Vlastně mě k tomu zamyšlení přivedl Víčko. Důvodů je hned několik.

1. Chtěl jsem nějak sportovat a posilování je jediný sport, který u mě připadal v úvahu - kolektivní sporty nemám moc v oblibě asi proto, že nejsem příliš společenský. Mimo to si jdu občas i zaběhat.

2. Odjakživa jsem hubený a vždycky mě to štvalo. Důvod je celkem zřejmý - na vyhublý chrastítko si dovolí každý. Navíc já se hrozně porovnávám s ostatními chlapy (což je asi přirozené - chlapi jsou prostě od přírody soutěživí), proto se mi často stává, že se stydím vedle člověka, který má třeba mohutnější paže nebo širší ramena než já.

3. Po čase cvičení jsem si uvědomil, že s nepatrnými fyzickými změnami přišly i nepatrné změny psychické. Myslím, že posilováním nedosáhnete jen silnějšího těla, ale také posílíte svoji povahu. Odjakživa jsem byl spíše člověk, který se většinou podřídil. Teď to možná bude znít trochu divně, ale hned to objasním. Myslím, že bych potřeboval v sobě probudit trochu agrese. Nemyslím to tak, že bych se chtěl s každým hned prát, protože bych byl silnější než on. Co bych z toho měl, když se nerad peru? Mám na mysli jiný druh agrese. Potřeboval bych v sobě probudit člověka, který například dokáže dát najevo svůj nesouhlas a nejen se podřizovat tomu, co chtějí ostatní. Prostě získat větší sebevědomí, abych dokázal slovy prosadit svůj názor.

4. Další věc, která se mi na tomhle sportu líbí - lidi, kteří cvičí, prosazují zdravý životní styl. A já chci pro své zdraví něco udělat. Na internetu často narážím na to, že třeba takový chlast vám s růstem svalů nepomůže - spíš naopak. Samozřejmě se najdou i takové látky (jako steroidy), které vám růst svalů urychlí, ale o těch tady psát nebudu, protože toho o nich moc nevím. Jediné co o tom tak nějak vím, že to asi moc zdravé není.

Pauza od cvičení

Sice z toho nemám radost, ale je tomu tak. V současné době mám určité zdravotní problémy (občasné bolesti ve střevech) a netuším, zda je způsobilo právě cvičení nebo ne. Je možné, že jsem nějaký cvik prováděl nesprávně a nebo jsem možná jen alergickej na nějaký jídlo. Od doktorů jsem se toho moc nedozvěděl - někdy mám pocit, že člověku vůbec nepomůžou, spíš jsou na vás naštvaný, že je vůbec otravujete. "Jak si dovoluješ bejt nemocnej a otravovat mě s tím!?" Chci se objednat na alergologii a nechat se vyšetřit ohledně alergií na jídlo... myslím, že mi nedělají dobře mléčné výrobky. Doufám, že se tento problém nějak vyřeší, abych mohl zase naklusat pod železo.

Druhý důvod proč teď zrovna necvičím je moje brigáda. Pracuji u technických služeb naší obce a velmi často se vracím domů unavený.

Moje pokroky

Řeknu to takhle: za tu spoustu let, co už cvičím, teda nic moc. Nechci ani domýšlet, jak bych vypadal, kdybych činku do ruky v životě nevzal. Každopádně něco musím dělat blbě. Po takové době cvičení a dodržování jídelníčku bych mohl přeci vážit při svých 183 cm výšky víc než pouhých 80 kg. Štve mě, když vidím třeba na facebooku na fotkách proměny některých kluků za jediný rok, zatímco já jsem se takové formě za X let nebyl schopen nějak zvlášť přiblížit. Možná se špatně stravuju nebo jen cvičím podle špatného tréninkového plánu. Možná je to tím, že cvičím sám, tudíž se bojím zvedat bez jištění příliš těžké váhy. A příjde mi blbý pořád někoho otravovat: "Hele prosím tě, nemohl bys mě jistit." Taky mi přijde blbý za někým přijít a říct mu: "Hele, ty taky posiluješ. Nemohl bych chodit cvičit s tebou?"

Pod nadpis "Moje pokroky" bývá zvykem hodit svoji fotku třeba v plavkách, ale vzhledem k tomu, že se nemám čím chlubit, to raději ponechám bez ní.

Závěr

Zkrátka a jednoduše: když chce člověk něčeho dosáhnout, musí si stanovit cíle a za těma si jít. Tímto asi dnešní článek zakončím a pokud byste měli nějaké dotazy, ptejte se v komentářích. Snad jsem na nic nezapomněl.

Hodnocení

Celkové hodnocení
3 hlasy
Vaše hodnocení
Vyberte počet hvězdiček

Komentáře

Jméno:
Předmět:
Komentář:
  :):-|:P:D;):(8)[evil][arrow][idea][?][!]
Kontrola:
Žádné komentáře.
© 2011 - 2017 SuperMartas a Tomáš Hypeš