19. ledna 2016 16:46

Každý může programovat, ne ale být programátorem

V tomto provokativně pojmenovaném článku, jsem se rozhodl vám popsat moje trable s programováním a přiblížit vám strasti které mě v tomto oboru doprovázejí.

Moje začátky

S programováním jsem se rozhodl začít někdy začátkem letních prázdnin 2015. Představoval jsem si 2 kvalitně strávené měsíce nad programováním. Nic mě nemohlo odradit od cíle. Tedy alespoň jsem si to myslel.

Prázdniny jsem nakonec strávil někde venku s kamarády nebo zalezlý doma hraním nově vydaného datadisku hry World of Warcraft. Po 2 naprosto promrhaných měsících jsem ještě ale pořád měl jednu věc. Motivaci. Ta mi pomohla oklepat se z mého jednorázového úpadku a opět začít programovat. Motivace mi však také příliš dlouho nevydržela.

Škola

Do svého prvního programovacího jazyku Javy jsem se tedy pustil až se začátkem školního roku. Každý den, když jsem přišel ze školy jsem ihned otevřel Eclipse a pustil se do programování. Takhle to fungovalo asi měsíc. Poté veškerý můj čas začala opět pohlcovat škola a já začal pociťovat znechucení a při každodenním návratu ze školy jsem byl naprosto unavený a nemotivovaný. Programovat jsem vydržel asi tak ještě další měsíc, ale pak se to stalo.

S programováním jsem přestal.

Potřeboval jsem se soustředit na školu a známky mi prostě byly přednější než moje znalost Javy. S programováním jsem opět začal až o vánočních svátcích, ale tentokrát už jsem se k Javě nevrátil. Řekl jsem si, že zkusím něco poměrně jednoduššího a nenáročnějšího. Stáhl jsem si tedy Pycharm a pustil se do jazyka Python. Po nějaké době programování v tomto jazyce, se mi opět začala vytrácet motivace a snaha v programování pokračovat.

Má to vůbec cenu?

Motivace u mě hraje obrovskou roli. Abych uvedl v příklad. Na konci základní školy jsem měl z matiky za 4. Jinak jsem měl jenom jedničky, sem tam nějaká ta dvojka. Ačkoliv byl můj průměr naprosto zkažený, od listopadu až do termínu přijímacích zkoušek na střední školy jsem se každý den učil matematiku a nakonec jsem na seznamu přijatých (zkoušky z češtiny a matematiky) velmi prestižního místního gymnázia z 60 lidí skončil 5. od shora!

I když s ní válčím prakticky každý den mám v současné době z matematiky horší dvojku a vcelku ji zvládám.

Tímto se vám ale také snažím nastínit své problémy. Abych v matematice cokoliv dokázal, musím vynaložit tak 2x více úsilí než mí nadanější spolužáci a když jsem nedávno pročítal web Fiťáckého informatického korespondenčního semináře, došlo mi, že kód v podstatě jen opisuji jako cvičená opička a logické problémy a algoritmy mi dělají nemalé problémy. Od té doby mě neustále tíží myšlenka, zda li vůbec mám na to programovat

Shrnutí

Po dvoutýdenní pauze od programování přede mnou stojí asi životní rozhodnutí.

Buďto můžu uchopit jeden programovací jazyk, soustředit se na něj, nevzdat to a znovu se pustit do programování i přes jeho nástrahy a vynaložit veškeré své úsilí abych se někam posunul.

A nebo prostě programování nechám být, a půjdu štěstí hledat do jiného oboru zájmu

Obě tyto možnosti mají své pro i proti a jelikož čelím tomuto zásadnímu rozhodnutí sám a nevím si s ním rady, rozhodl jsem se podělit se o něj se světem v naději, že se mi dostane rady od někoho kdo již podobnou situací prošel, nebo má k tomuto tématu co říct.

Hodnocení

Celkové hodnocení
5 hlasů
Vaše hodnocení
Vyberte počet hvězdiček

Komentáře

Jméno:
Předmět:
Komentář:
  :):-|:P:D;):(8)[evil][arrow][idea][?][!]
Kontrola:

21.10.2016 19:33:57 dwa

[arrow]

feder
0
0

20.1.2016 23:59:15 Deja Vu

Momentalne prezivam celkom podobnu dilemu.

Pamatam sa, ked som bol mensi (4. rocnik ZS), miloval som programovanie. Mojim vysnivanym povolanim bol programator. Neskor som sa preorientoval na tvorbu webovych aplikacii, ale stale som sa chcel venovat niecomu z oboru IT. Takisto som miloval matematiku.

Zacal som sa teda ucit HTML a CSS. Pamatam sa, ze som mal tiez velke problemy s PHP, ked som zacinal. Mal som knihu pre zaciatocnikov a stale som tomu, co tam bolo napisane, nemohol pochopit. Zacal som jej chapat, az ked ju cital po treti krat (po niekolko tyzdnovych prestavkach) a postupne som si osvojoval zaklady PHP a coskoro sa mi podarilo z hlavy napisat kod, ktory by som predtym bez kopirovania cudzich kodov nenapisal.

V tomto ohlade suhlasim s Vickom. Niekedy je lepsie si stanovit konkretny ciel a robit docolvek, aby si ho dosiahol. Skus si napr. najst nejaku jednoduchu hru a pokusit sa ju vytvorit sam. Ak nieco nebudes vediet, pokus sa najst riesenie na ten problem - posonduj internet alebo sa opytaj skusenejsich. Nakoniec, ak projekt dokoncis, budes stastny, lebo dosiahnes nieco, co si chcel, robil si to, co ta bavi a vela noveho si sa naucil. A cim viac usilia do toho vlozis, tym stastnejsi budes za vysledok. Urcite to bude zazivnejsie ucenie ...

Ale aby som vratil spat na zaciatok ... programovanie (resp. vyvijanie webov v mojom priade) ma tiez prestalo bavit rychlo a ano, tiez vdaka hram. Vzdy som mal nejake obdobia, kedy som stale iba programoval, potom zase, ked som kodovy editor vobec nevidel cele tyzdne. Takto sa to so mnou tahalo v podstate roky. Zlom nastal az, ked som nastupil na gymnazium. Postupne som si k matike vybudoval nenavist, a tak trocha aj odpor. Tazko povedat, preco sa to stalo, co sa vo mne zmenilo. Ale odvtedy ked som videl poucky typu: 'Nech su dane body A,B; potom funkciou f nazyvame taku funkciu, ktora ...' som mal dost. Navyse som im nechapal ani tomu, co sme preberali. Neraz sa stalo, ze vacsina triedy pochopila latku, len ja som na to pozeral ako uplne duty. 'Najlepsia' bola frustracia, ked som hodiny prepocitaval priklady, aby som pisomku napisal na 2 (aj to len spodna hranica dvojky). Zato ma ale zacala bavit anglina. Ja viem, znie to divne, ale je to tak. A spolu s nou aj pisanie v nej.

Teraz, napr. pracujem na diele, ktore sa dlzkou podoba novele (okolo 40 000 slov). Pracujem na nom uz vyse polroka a aj pri nom som mal casto pocit, ze ma to uz nebavi a ze radsej by som robil nieco ine (dokonca aj programovanie vzisla ako moznost), ale ked som prestal otalat a pustil sa do prace, bol som spokojny s vysledkom. Bolo len potrebne premoct pociatocnu lenivost a nechut a uz to potom slo samo.

Prechadzat na iny obor by som ti velmi neradil - nie je ani velka pravdepodobnost, ze by ta nieco ine bavilo. Samozrejme, ale mozes s kazdym oborom experimentovat; vyskusas si, o com je, co riesi, ako funguje a zistis, ci ta to naplna. Ale odporucam ti este zostat s programovanim - je to perspektivne povolanie a urcite v nom nie si uplne nemehlo, len to mozno chce obetovat viac casu a usilia do toho. Ja sam som si skusal nahradit spominanu matiku inym predmetom - fyzika alebo chemia ... snazil som sa s kazdym predmetom vzit a zistil som, ze aj ked je zaujimave, ako harmonicky javy v prirode funguju a ako krasne sa atomy prvkov zlucuju, reaguju a tvoria nove zluceniny, nie je to pre mna a ze matematika, napriek jej negativam, je mi stale najblizsie.

Takze, aby som to zhrnul; nic, co bude tvojim konickom, bude stale iba lahke a vzdy bude nejaka kriza, kedy ta to nebude bavit. To sa stava. Dolezite je ale sa nevzdavat a nezamyslat sa nad tym, ale premoct sa a pokracovat. ;)

Nakoniec ti pripojim par clankov, o ktorych si myslim (a dufam), ze by ti mohli pomoct:
https://medium.com/life-learning/stop-trying-to-find-yourself-8ed84930f8af
https://medium.com/@alltopstartups/don-t-find-yourself-create-yourself-7258fe16b1a7

Benko
3
0

20.1.2016 15:39:39 Můj názor

Promrhané prázdniny dobře znám, už jsem jich za dobu, co programuju, pár zažil. Nejhorší to bylo s Minecraftem. Proto hry moc nehraju a když, tak něco, u čeho nestrávím delší dobu.
Škola je velký žrout času a především chuti cokoliv dělat po návratu z ní. To také dobře znám. Ale na toto se hodí jeden slavný citát: „Nikdy jsem nedovolil, aby mi školní výuka narušovala mé vzdělávání.“ Jsi na gymplu. Ruku na srdce, většina toho, co se tam naučíš, ti bude naprosto k ničemu. Ale po programátorech je poptávka.
Já už jsem si dávno uvědomil, že být šprt je naprosto k ničemu. Sice budeš perfektně umět probíranou látku. Jenže to, co se učí na školách, je z půlky naprosto zbytečné (a to mluvím o odborných školách, na gymplu je to samozřejmě ještě horší) a z druhé zastaralé. Podle mě, kdybych spoléhal jen na školu, tak by mě programovat nenaučila. Na střední se učí základy a na vejšce je nasazené takové tempo, že nováčci, kteří si programování nikdy nevyzkoušeli, to prostě nemohou zvládat.
Osobně se snažím školu zvládat tak, abych ji udělal a nebyl ve stresu ze špatného prospěchu (abych se nebál, že by se to mohlo zvrtnou v nedostatečnou). Zbytek času věnuju programování - ať už pro zábavu, nebo pro peníze. Myslím, že bych měl na to, abych měl samý Ačka (jedničky), ale to bych musel škole věnovat 100% volného času a to fakt ne... Už jen proto, že je to strašná nuda :D
Opisování kódu se neboj, to dělá každý programátor, který začíná. Několik mých prvních "prográmků", které jsem udělal, nebylo nic víc, než slepenina cizího kódu. Až později jsem si troufl udělat něco vlastního.
Já se programovat učil tak, že jsem si zvolil nějaký cíl, který se mi v té době zdál nedosažitelný a pak jsem dělal všechno proto, abych toho cíle dosáhnul. A dařilo se mi to. Tak vznikla například Elfánie.
Ono stačí jen trochu změnit pohled na svět a věci se začnou hned dařit. Prostě nesmíš brát překážky, které jsou před tebou, jako problémy, ale jako výzvy. Nikdo nechce řešit problémy, ale každý chce zdolávat výzvy... Bohužel se mi zdá, že toto moc lidí nechápe...
Jestli má cenu pokračovat, to se musíš rozhodnout sám. Jestli tě to baví, tak to nevzdávej, i když ti to třeba zatím nejde. Když se vzdáš hned na začátku, tak ničeho nedosáhneš.
Pokud se zatím budeš držet jen jednoho jazyka, tak vůbec nic nezkazíš. Protože když budeš umět jeden, není žádný problém se pak doučit další. Skoro všechny programovací jazyky jsou na stejném principu a liší se jen syntaxí.

Víčko
7
1
© 2011 - 2017 SuperMartas a Tomáš Hypeš